Jak Žižkovák k autu přišel

Jako člověk narozený ve znamení Vah mám docela problémy s rozhodováním. Ale naštěstí jsou určité věci, které mi pomohou je překonat. Třeba časová tíseň. Konkrétně třeba, když mi skončí firmou zaplacený pronájem auta. Což shodou okolností nastalo 23. ledna. Takže jsem jednal a v souladu s tím, co bylo řečeno v minulém příspěvku, si koupil auto.

Nebylo to tedy úplně snadné. Neboť, jak už jsem také zmínil, auta od dealerů mi přišla drahá a auta od soukromníků obnáší nepochybně určitá rizika. Nicméně tu existují prostředky, které přeci jen člověku takový nákup poněkud usnadní. Za posledních několik let technika nákupů poněkud pokročila, takže už není třeba studovat inzertní stránky novin, stačí zabrousit na Craiglist a chvíli studovat automobilové inzeráty. A dokonce ani není třeba tápat úplně v temnotách, jestli je cena auta odpovídající. To zase stačí zabrousit na Kelley Blue Book, zadat si typ vašeho vytouženého vozítka, rok výroby, najetou vzdálenost a vybavení, a dozvíte se přibližně, jaká je odpovídající cena v závislosti na stavu. Což je pořád kamenem úrazu. Jak poznáte ten stav, když o automobilech víte asi tolik jako o teorii hydroponického pěstování rýže.

Štěstím v neštěstí může být, že na rozdíl od hydroponického pěstování rýže se mezi výběrovým vzorkem třiceti ajťáků zpravidla najde někdo, kdo autům aspoň zdánlivě rozumí. Lokalizoval jsem tedy úspěšně takovou oběť ve svém novém pracovním kolektivu a najal si ho nejen jako konzultanta, ale i jako terénního pracovníka. Začátek byl velice opatrný a rozpačitý, protože jsem postupně zjišťoval, že:

• na některé inzeráty ani není třeba volat, protože inzerenti vám pořád říkají „zavolejte později“ či „já se ozvu“
• na některé inzeráty odpověď nikdy nedostanete,
• na některé je pozdě už v době, kdy jsou publikované.

Tedy po takovém opatrném začátku se mi dostalo kladné odpovědi od jistého Shufanga. Po počátečním váhání a matení typu „někdo si to auto přijde prohlídnout před vámi“ se mi nakonec podařilo dohodnou schůzku „nedaleko“ od práce, totiž ve východním San Jose. Pan Shufang byl zjevně tak netrpělivý na prodej svého vozítka, že poté, co jsem mu sdělil, že mám účet u banky Wells Fargo (má ve znaku krásný dostavník), hbitě navrhl schůzku před nejbližší pobočkou této banky, abych si potenciálně mohl na místě vybrat peníze a auto mu zaplatit.

V den D došlo ještě k finální domluvě po telefonu, při které jsem zjistil překvapivou skutečnost, že pan Shufang je ve skutečnosti paní. Na místě, v doprovodu svého terénního pracovníka, jsem pak zjistil pár dalších skutečností, například, že:

• ženské v Americe, ať už jsou to třeba i Asiatky, mají pravděpodobně občas také problém se s autem někam vejít, tudíž nabízené vozítko bylo z různých stran lehce pomačkané,
• lidé prodávající auto často nemají ani šajn o tom, jak se otvírá kapota motoru,
• po přečtení odpovídajících stránek jsem byl já tím jediným na místě, kdo věděl, jak takový prodej auta funguje a co je k tomu všechno potřeba,
• bych asi měl ještě drobet zapracovat na svých vyjednávacích schopnostech.

I tak se mi povedlo sjednat slevu 400 $, což není tak málo, ale ani tak moc, vzhledem k ceně auta (zájemce o cenu auta odkazuji na KBB, model Toyota Corrola S, ročník 2005, najeto 84.600 mil). Pak se ovšem jednání zaseklo na tom, že prodávající Shufang (mimochodem zaměstnankyně firmy Oracle) neměla Smog Check, tedy jakousi kontrolu emisí, která je při převodu povinná. Tož jsme finální potřesení rukou odložili na druhý den.

Do druhého dne si Shufang obstarala kontrolu emisí (což jí přišlo na padesát dolarů), manžela (na kterého bylo auto psané) a Certifiace of Title, tedy jakýsi papír, dosvědčující komu auto patří, a zároveň již v sobě obsahující převodní formulář (jak mazané). Já si mezitím obstaral Cashier’s Check (certifikované šeky kryté bankou) na příslušnou částku a mohla nastat obchodní transakce převod auta v plné své parádě. Já dostal Certificate of Title s přislušně vyplněnými kolonkami, potvrzení o kontrole emisí, tři klíčky a dvě dálková ovládání. Zatímco Shufangové dostali šek a vyrazili domů, já vyjel ke svému nově nabitému kočáru. Ten jsem pak značně roztřesenou rukou převezl osm mil domů, protože stav jeho pojištění a registrace byly přinejmenším pochybné.

Tuto situaci jsem napravil vzápětí po dojezdu do bytu. Pojištění na auto se ve Státech dá naštěstí sjednat online. Naneštěstí k tomu potřebujete buď Social Security Number (které zatím nemám), anebo americký řidičák (který vám nedají bez Social Security Number). Tedy s výjimkou pojišťovny Progressive, která se spokojí s cizím řidičákem, ale taky se k vám pak staví jako k někomu, kdo právě dostal řidičák, a napaří vám patřičné sazby pojištění. Nicméně spousta pojišťoven mi byla ochotná aspoň udělat odhad ceny pojištění (quote) a myslím, že už asi do smrti mi od nich bude chodit spam typu „Proč jste se u nás nepojistil“ (protože to neumíte, no).

Zbývalo poslední, tedy oficiálně auto na sebe zaregistrovat. Trochu mě zamrazilo při pohledu na již zmíněný Certificate of Title, kde byla kolonka na číslo kalifornského řidičáku nového majitele. Ale návštěva na místním DMV (Department of Motor Vehicles) nakonec proběhla naprosto hladce a trvala asi pět minut. Paní si vzala certifikát, naklepala ho do počítače, se zájmem se na mě podívala s otázkou „Vy nemáte řidičák?“, já vykoktal, že mám českej, ona na to, „To je jedno,“ a auto už bylo moje. Tedy po zaplacení daní, které činí 8,25 % ceny auta, tedy docela slušnou částku. Kupodivu po mě nikdo nechtěl ani doklad totožnosti, takže v zásadě jediné, co o mě, potažmo o autě, na místním DMV vědí, je to, že patří někomu s mým jménem, kdo bydlí na adrese kolegy z práce.

A tak jsem nabyl auta v Kalifornii. Budu teď pevně doufat, že nějakou chvíli vydrží. Je pravda, že motor vydává trochu pískavé zvuky, je po stranách pomačkané, tlumiče taky nejsou nejnovější a stěrače… No v dešti se v tom zatím jezdit bojím, ale nové stěrače moc nestojí. Ale jinak jezdí výborně, skoro bych řekl daleko lépe než zánovní Chevrolet z půjčovny. Takže si na něj budu chvíli zvykat, a pak si s ním dojedu znovu na DMV a udělám si řidičák. Teď už mi v tom nic nebrání, protože po návratu s nově registrovaným autem domů jsem ve schránce našel svoje zbrusu nové Social Security Number…