Doprava u Zálivu

Už jsem to zmiňoval hned po příjezdu. Na místních dálnicích byl docela slušný provoz i v jedenáct v noci. Aspoň jsem si to tehdy myslel. To jsem ovšem netušil, jaké zácpy jsou tu přes den. Spousta čtyřproudých dálnic, tříproudé nájezdy regulované semafory, kde si člověk vždycky připadá jak ve Formuli (čekám na čáře, než skočí zelená, pak sešlápnu plyn až k podlaze, abych se co nejvíc přiblížil rychlosti dopravy a nacpal se do nějaké mezírky), a za chvíli, když vznikne nějakej problém, pro změnu přijde třeba půlhodinové sezení v autě. Prostě každý se tu dopravuje do práce a zpátky vlastním autem. A povětšinou sám. V rámci podpory sdílení aut už byly v Kalifornii dávno zavedeny tzv. carpool pruhy, pro vozidla se dvěma, případně více pasažéry, ale zdá se, že ani to nějak zázračně nepomáhá.

A jak jsem tu už také psal, firma pro mě zařídila auto hned po příletu. Ale, pouze dočasně. A nezdá se, že by mi ho chtěli sponzorovat třeba na několik měsíců. A jelikož od pondělí už budu bez sponzorovaného auta, teď jsem ve fázi, kdy se musím poprat s jedním docela zásadním problémem: co udělat pak, v okamžiku, kdy mi pronájem skončí. Variant je v zásadě více:

1. Mohu nocovat v kanceláři. Ano, to obnáší určité nevýhody, kupříkladu budu mít pracovní dobu 144 hodin za týden. Ale zase, jídlo a pití tam je a magicky se objevuje stále nové a nové. Teplo tam je taky. Dokonce je tam i internet. No, co tam tedy není, je sprcha, ale s tím by se museli vyrovnat hlavně moji spolupracovníci. Nicméně, celkově by to asi nebyl ten nejideálnější způsob objevování americké kultury.
2. Budu bydlet v docházkové vzdálenosti od kanceláře. Tohle by možná šlo v Praze, ale v Kalifornii je to trochu problém. Je pravda, že na stejné ulici o pár bloků dál je Hilton hotel, ale ten by asi lehce přesahoval moje finanční možnosti. Kromě toho se kancelář nachází v komerčním distriktu, takže bych si moc nepomohl.
3. Po Santa Claře a San Jose nicméně jezdí i tramvaj (fakt, tramvaj, i když jí říkají light rail vehicle). Teď už se dostáváme k reálnějším variantám, jelikož vskutku je možné sehnat si bydlení v blízkosti tramvaje a je možné i tou tramvají jezdit do práce a to tak, že by to časově vyšlo podobně jako v Praze. Ovšem, na druhou stranu, jezdit na výlety po okolí tramvají by bylo dost problematické, jelikož do Yosemitů, pokud vím, ještě koleje nedostavěli. Což je ten menší problém, ale když budu chtít navštívit třeba Toastmasters pár mil daleko, nebo nějakou jinou atrakci během týdne, s tramvají jsem trochu nahranej.
4. Dopravním prostředkem by se ale taky mohlo stát kolo. Cyklisty tu mají rádi, mají tu pro ně speciální pruhy, i v brožurkách autoškoly je cyklistům věnována speciální kapitola, kde se píše, že cyklistům je třeba se vyhýbat, ne jezdit přes ně. Navíc cyklistika je zdravá, v Kalifornii se dá jezdit prakticky celoročně a v případě rozumně umístěného bytu se dá do práce dojet vcelku rychle. Opět je tu drobný problém s chybějící sprchou, takže minimálně cestou tam bych to nesměl s rychlostí přehánět. A pak tu teda v zimě, prý, občas docela prší. Ale to by se dalo vyřešit rozumnou kombinací s variantou 3 pro případ nepřízně počasí. Opět by byl ale můj rozsah možných výletů značně omezený.
5. A pak tu tedy zbývá ta poslední varianta – obstarat si vlastní auto. A stát se tak už skoro nefalšovaným Američanem, který ráno nasedne do svého bouráku (vzhledem k mému omezenému rozpočtu asi opravu spíše „bouráku“), dojede si do práce, pak se sveze na oběd, pak do fitness centra…

No a když se na ten seznam podívám, asi mi nezbyde, než se přiklonit k variantě 5. Je totiž zcela zjevné, že bez auta by tu ze mě byl docela psanec a pořád bych měl jeden zásadní problém, a to jak jezdit na výlety, když by mě zrovna nikdo nechtěl svézt. Celkově, jak už asi vyplynulo z předchozího, člověk tu sice možná může bez auta přežívat, ale ne žít plnohodnotným životem. A já sem přeci jen nepřišel jenom za prací, ale i si trochu užít americké kultury a přírody. V tomto případě je asi vlastní auto po pravě řečeno nutností.

Což mě ale přivádí k problému číslo dva. Jak si obstarat auto? Jednak jsem to nikdy nedělal, jednak v Americe nemůžete prostě přijít do obchodu a říct „Chtěl bych jedno auto“. To musíte za dealerem, kteří prodávají auta jak nová, tak ojetá, usmlouvat s ním nějakou cenu a doufat, že vás moc nenapálí. Anebo si můžete koupit auto ojeté od nějakého nešťastného vlastníka, který se ho snaží prodat, ať už z jakéhokoliv důvodu. A doufat, že vás moc nenapálí. Tady je to riziko ovšem ještě o něco větší, ale cena bývá podstatně lákavější. A to ještě nemluvím o problému slepice/vejce. Je těžké shánět auto, když člověk žádné nemá, protože jak se na to auto pojedete podívat?

No takže teď jsem ve fázi, kdy se snažím najít auto, které se mi nerozpadne pod zadkem dříve než za rok. Nevíte někdo o nějakém, ideálně v Kalifornii?